DATA

stdClass Object ( [nazev] => Ing. Blanka Valušová [seo_title] => Ing. Blanka Valušová [seo_desc] => Ing. Blanka Valušová [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Óda na život s chemií

Energická, chytrá, šikovná, vtipná, půvabná – ještě řadu kladných přívlastků bych určitě našla a hodily by se ke generální ředitelce české pobočky firmy Danisco ve Smiřicích. Ing. Blanka Valušová je samozřejmě také úspěšnou absolventkou VŠCHT Praha.

[ikona] => [obrazek] => Blanka_Valusova_web.jpg [ogobrazek] => [pozadi] => [obsah] =>

Co se vám vybaví, když se řekne VŠCHT Praha?
I po těch letech vždycky ráda vzpomínám. Myslím, že to bylo nejlepší vzdělání, jaké jsem do života mohla získat. Když jsem se ve čtvrtém ročníku humanitního gymnázia rozhodovala, co dál, bylo vzhledem ke „kádrovému“ profilu naší rodiny jasné, že můj výběr bude dost omezený. Protože jsem rozhodně studovat chtěla, byla jediná možnost zkusit to na tzv. preferovaných oborech, což tehdy byly některé obory ČVUT, Vysoká škola zemědělská a VŠCHT. Pro VŠCHT jsem se nakonec rozhodla prostou vylučovací metodou – obory nabízené na ČVUT mě vysloveně děsily, Vysoká škola zemědělská sídlila v Suchdole a tak daleko se mi dojíždět nechtělo, jediné, co zbylo, byla nakonec chemie. Přijímací pohovor nebyl nic příjemného, ačkoliv jsem písemnou část přijímacích zkoušek zvládla dobře, komisi se nelíbilo mé humanitní vzdělání. Nakonec jsem prošla s tím, že – podle jejich názoru - víc než jeden semestr tam stejně nevydržím. Byl to nepříjemný zážitek, ale zároveň to asi byl důležitý impulz, kdy jsem se rozhodla, že jim všem ještě ukážu. Vzhledem k celkově humanitnímu zaměření naší rodiny a humanitnímu vzdělání na střední škole byl pro mě nástup na technický obor vstup do úplně nového světa. Naučila jsem se věci, o kterých jsem dřív ani netušila, že existují, začala jsem život vidět v úplně jiné perspektivě. Bylo to hodně těžké, ale kdykoliv se, jak postupně stárnu, ohlédnu zpět, tak vím, že to bylo nejlepší vzdělání, které jsem mohla dostat. Skutečnost, že jsem nic jiného studovat nemohla, se nakonec ukázala jako velké životní štěstí.

Neříkejte, že to šlo snadno. Přeci jenom technické obory prvního ročníku jsou opravdu náročné…
Začala jsem jako technický analfabet s velkým handicapem za spolužáky z technických středních škol. Neměla jsem ponětí, co je integrál nebo derivace., Ale zvládnout jsem to musela, doučila jsem se to. Myslím, že se v tom odrazil i můj postoj k životu – když musím, tak prostě musím. První těžkou krizi jsem měla už v prvním semestru, protože jeden z prvních předmětů byla technická fyzika. Z ní se dělala laboratorní cvičení, což spočívalo v tom, že se měřily stovky nějakých hodnot, které se potom statisticky vyhodnocovaly. V té době se tohle všechno dělalo na šupleře, kalkulačky nebyly. Zkuste si sečíst dvakrát za sebou ručně dvě stě čísel, nikdy nedostanete stejný výsledek. Já jsem z toho úplně šílela. Ale taky jsem si řekla – sakra, jsi na škole, kde 70 procent práce budou dělat laborky. Buď si to teď od začátku oblíbíš, nebo toho nech. Dneska si myslím, že jsem na tom osobnostně vyrostla, že jsem se přinutila dělat něco, o čem jsem si myslela, že k tomu vůbec nejsem uzpůsobená a nakonec si to i oblíbit. Poslední dva roky na katedře technologie potravin a konzervárenství už jsem si vysloveně užívala, tam už to bylo o praktické aplikaci znalostí a o propojování všeho, co jsem se naučila v předcházejících letech.

Proč jste vlastně zvolila fakultu potravinářské a biochemické technologie?
Když jsem se rozhodovala, na jakou fakultu se přihlásit, volila jsem to, co mi připadalo nejblíž praktickému životu – a co už může být blíž než potraviny, že? Když jsem nastoupila na školu, s údivem jsem zjistila, že na potravinářskou fakultu se na škole jak vyučující tak studenti dívají trochu přes prsty, považovala se za jakousi druhou ligu. Dodnes nechápu proč. Mé studium i můj další život mi potvrdily, že jsem se rozhodla správně. Vzdělání, které jsem na potravinářské fakultě získala, bylo velmi široké, pokrývalo jak základní technické předměty (které byly v prvních dvou letech studia společné pro všechny fakulty), tak studium biochemie, mikrobiologie a potravinářské chemie. Bez ohledu na to, čím bych se v budoucnu živila, získala jsem velmi dobrý základ pro život, základní porozumění pro souvislosti, pro to, jak člověk a příroda „funguje uvnitř“
Štěstí, které jsem měla při volbě studijního oboru, mě provázelo i dál. Na katedře technologie potravin byl vedoucím katedry pan profesor Kyzlink, velice vzdělaný a moudrý pán. Mě tenkrát „konzervárenská“ specializace hrozně bavila, uměla jsem to a panu profesorovi jsem nějakým způsobem padla do oka. Měl životní sen – vybudovat v Československu továrnu na výrobu pektinu. Už od 50. let o tom snil, až se konečně v 70. letech ledy hnuly a padlo rozhodnutí, že se pektinka v rámci takzvaných antiimportních opatření vybuduje. V době, kdy jsem končila studia, se už začínalo stavět. Dělala jsem na pektiny diplomku a pan profesor mi navrhl, jestli bych nechtěla v nově vybudované továrně pracovat. Osobně došel za nějakým náměstkem ministra, prostě někým hodně vysoko postaveným, a tu práci mi domluvil. Tehdy pektinka spadala pod Východočeské konzervárny a lihovary a muselo se přes jejich kádrováka, což byla zase velká překážka. Ale nakonec všechno dobře dopadlo, zřejmě opět díky intervenci profesora Kyzlinka.

Už jste přišla do hotové továrny?
Nebylo tu nic než bláto a staveniště, protože se teprve stavělo. Jenom pár starých budov do budoucna určených k demolici. Dostala jsem takovou vybydlenou plesnivou místnost a řekli mi: „Tohle je laborka a v září musí fungovat.“ A jsme zase u toho - když musím, tak musím. Myslela jsem si, že to je prostě ten „praktický život“, že je to takhle normální. V té době jsem byla jeden z mála lidí v republice, kdo věděl, co to je pektin a jak se dělají analýzy a co je k tomu zapotřebí, ale nejdřív bylo nutné tu vybydlenou laborku zprovoznit, zajistit, aby tam fungovala elektřina, tekla voda do výlevek a správně odtékala do odpadu… Škola mě samozřejmě nenaučila, jak zavádět vodu a opravoval ucpané odpady, to byla jedna z mých velikých životních zkušeností. Úspěch celé akce stál a padal s ochotou socialisticky řízeného „úseku údržby“. Připomínalo to jeden vtip od Renčína, kdy stál mladý člověk a naproti němu takový vesnický vidlák v rádiovce a říká mu: „Šoufek, tohle jsem chtěl podat, šoufek. Co vás to na tý vysoký škole učej?!“
Teprve pak došlo na odbornou stránku věci – vybavení přístroji a laboratorním sklem, musela jsem nakoupit chemikálie, přeložit a upravit laboratorní předpisy, najmout a vyškolit laborantky... To byl červen, červenec, srpen. A v září první část provozu najížděla...

Nakonec ale všecko dobře dopadlo, laboratoř jste zprovoznili, vy jste za pár let odešla na pět let na mateřskou. Vrátila jste se v roce 1989, takže se za pár let před vámi otevřely velké možnosti.
Nastoupila jsem do vývoje, kde byl režim přece jenom volnější než v provozní laboratoři, říkala jsem si, že k dětem to je naprosto ideální. Nechtěla jsem, aby moje děti chodily v šest ráno do jesliček a do školky. Takže než trochu povyrostly a vyhrabaly se z toho nejtěžšího, dělala jsem jenom na šest hodin. Zhruba po roce jsem se stala vedoucí vývoje, zní to honosně - ve skutečnosti jsme tam byly jenom dvě inženýrky, ale okamžitě jsme začaly dělat zajímavé věci. Během dvou let jsme udělaly patent, který vydělal podniku spoustu miliónů. Technologie, kterou jsme tenkrát vymyslely, se používala až do roku 2000. Jinak byla průmyslová praxe v té době dost zoufalá – nebyly náhradní díly, nebyly peníze na rozvoj, všechno se jen tak flikovalo.
Když se v roce 1989 otevřely hranice, bylo naprosto jasné, že malá továrna není konkurenceschopná. Takovýhle typ výroby musí mít určitou kapacitu, aby se to vyplácelo. Ta mez se odhadovala na 800 tun ročně, my měli tehdy slabých 200.

A to zřejmě chtělo zprivatizovat a sehnat zahraniční kapitál, nebo ne?
Začali jsme shánět někoho, kdo by byl schopen investovat do rozšíření výroby a samozřejmě i výrobek na zahraničních trzích prodat. Měli jsme takovou naivní představu, že továrnu zprivatizujeme v rámci velké privatizace. Rok a půl jsme strávili přípravou privatizačního projektu. Byl opravdu dobrý, od všech ministrů a jejich náměstků, se kterými jsme jednali, jsme měli zelenou – že náš projekt je výborný, že ho podporují, ano, takhle se to zprivatizuje. Jenže pak jsme narazili na vlastní naivitu - ukázalo se, že o přijetí projektů nerozhodují ministři a jejich náměstci nahoře, ale nenápadní řadoví úředníci dole… Ke skácení projektu stačilo, když se jeden klíčový dokument na poslední chvíli záhadně ztratil na cestě mezi dvěma ministerstvy. Továrnu nakonec zprivatizovaly Východočeské konzervárny a lihovary a po několika letech ji prodaly našemu původnímu partnerovi, dánské firmě Danisco. Byla to škola života, docela dobrá. Po změně majitele se konečně začala dělat pořádná práce. První roky byly krásné, sice náročné, ale člověk mohl konečně dělat něco, co mělo smysl, a nemusel se dohadovat, jestli koupí čerpadlo nebo nic. Během prvních tří let jsme zoptimalizovali většinu výrobních postupů, lidi se naučili v nových podmínkách pořádně pracovat, kapacitu jsme zvedli bez velkých investic skoro na dvojnásobek. Továrna byla původně postavena na jablečný pektin, ale v roce 1999 padlo strategické rozhodnutí, že se výroba jablečného pektinu ukončí a bude se vyrábět výhradně citrusový pektin. Tak jako jsou jablečné výlisky odpadem při výrobě jablečného koncentrátu, jsou citrusové výlisky odpadem při výrobě koncentrátu citrusového a citrusového oleje. Kvalita pektinu extrahovaného z citrusových výlisků je výrazně vyšší, než pektinu jablečného, takže ekonomika výroby je mnohem příznivější, navzdory nákladům na dopravu suroviny (výlisky se importují většinou z jižní Ameriky).
Po změně suroviny pak už nestálo nic v cestě výraznému rozšíření výrobní kapacity, vlastně do výrobní kapacity a různých vylepšení investujeme postupně od roku 1995 každý rok.

A kdy jste se stala generální ředitelkou? Neodpustím si samozřejmě klasickou otázku, jaké jsou vaše zkušenosti coby ženy na tomhle postu?
Dánská společnost převzala továrnu v roce 1995, v roce 1996 odešel tehdejší ředitel, a mně bylo nabídnuto jeho místo. Tehdy jsem se rozhodovala hodně obtížně, děti byly ještě poměrně malé a já jsem od přírody lenivý člověk. Obvykle mě posune k nějakému rozhodnutí potřeba dělat věci jinak, líp. Asi kdybych žila v perfektním světě a všechno by krásně šlapalo, tak jsem zůstala u nějaké časově nenáročné práce a odpoledne bych pekla buchty. Ale moje nespokojenost mě tlačila dopředu na tu pozici, kde budu moct rozhodovat. Žena na tomto postu? Je to tak profláknuté téma, že se mi o tom nechce ani mluvit… Řízení na takové úrovni je mužská práce. Na ženu se kladou vyšší nároky, míň se jí promine. S tím je potřeba počítat. Pořád je žen na manažerských postech málo a já mám z nich mnohdy nepříjemný pocit, že to nedělají jako ženské. Prostě si myslí, že když dělají manažera, že to musí dělat mužským způsobem. Což je plýtvání potenciálem, protože právě ženský přístup k věci je velká konkurenční výhoda. Myslím si, že žena, když se umí k životu postavit, si užije mnohem víc radosti ze života než muž. Množinu možných radostí máme mnohem větší. Péče o domácnost není jenom otravná dřina a vaření je vysloveně tvůrčí záležitost. Ale zároveň umíme dělat i mužskou práci. Když se na to podíváte, tak větší procento žen je schopno dělat manažerskou práci, než mužů postarat se o domácnost.

Na základě vlastní zkušenosti: Jakou školu byste volila dnes, kdybyste dostala šanci znovu vybírat?
Kdybych se měla dneska rozhodnout pro školu, volím stejně. Když to hodnotím z hlediska schopnosti uživit se a uživit rodinu – jíst budou lidé potřebovat vždycky, s rozvojem průmyslové výroby potravin stále roste i potřeba vzdělaných odborníků. A i kdybych měla zůstat doma a péct ty buchty, chemické vzdělání je pro ženu ideální. Pochopí, jak věci vevnitř fungují, pozná věci kolem výživy a co se děje v lidském těle. Potravinářská fakulta je v tomto ohledu naprosto vynikající, protože kromě té „tvrdé“ chemie je tam, jak už jsem řekla, i biochemie a mikrobiologie. Ale abych nelobovala pořád jenom za technické vzdělání. Když teď vidím, jak se pořád říká, že by se děti měly víc technicky vzdělávat, mám k tomu jedno „ale“. Upřednostňovat technické vzdělání na úkor humanitního je krátkozraké a v konečném důsledku neproduktivní. Každý člověk by úplně na začátku měl dostat dostatečně široké vzdělání humanitní, tj. znát dobře svůj mateřský jazyk a minimálně jeden další, znát historii, základy literatury a umění, mít načteno. Na to pak by mělo navázat vzdělání technické. Jinak nám z technických škol budou vycházet lidé, kteří neznají pravopis, nemají slovní zásobu, nedovedou se vyjadřovat, ani chápat psané slovo, nedovedou se orientovat ve složitějších životních nebo společenských situacích, protože neznají historické souvislosti událostí… Když se ohlédnu zpátky, vidím, že moje humanitní vzdělání pro mě znamenalo po vstupu do „technického světa“ velkou konkurenční výhodu.
Na druhou stranu ale v posledních letech sleduji i jiný nepříjemný trend. Dochází k postupnému snižování nároků na studenty technických škol včetně VŠCHT. VŠCHT Praha bývala nejlepší chemická škola, která v tomto státě existovala, snesla úspěšně i srovnání s velkými zahraničními univerzitami. Poskytovala široké a dobře provázané vzdělání, na studenty kladla vysoké nároky, kdo na to neměl, nedostudoval. Teď když přibírám mladé lidi, tak vidím, jak rok od roku úroveň absolventů klesá, rok od roku je těžší sehnat kvalitního člověka s chemickým vzděláním. Což je veliká škoda.

[submenuno] => [urlnadstranka] => [newurl_domain] => 'alumni.vscht.cz' [newurl_jazyk] => 'cs' [newurl_akce] => '/uspesni/valusova' [newurl_iduzel] => 894 [newurl_path] => 1/4111/942/994/5161/1/1238/21733/1487/678/894 [newurl_path_link] => Odkaz na newurlCMS [iduzel] => 894 [platne_od] => 05.09.2014 09:32:00 [zmeneno_cas] => 05.09.2014 09:32:14.729493 [zmeneno_uzivatel_jmeno] => [canonical_url] => //www.vscht.cz/uspesni/valusova [idvazba] => 1134 [cms_time] => 1714717550 [skupina_www] => Array ( ) [slovnik] => Array ( ) [poduzel] => Array ( ) [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) [api_suffix] => )

	S předsedou Akademie věd o slivovici i české vědě Profesor Jiří Drahoš, předseda Akademie věd, je dalším absolventem VŠCHT Praha, který stanul v čele této instituce. Na cestě mladých lidí ke studiu chemie a technických oborů obecně vyzdvihuje velkou roli učitelů na střední i na základní škole. Leč jeho cesta k chemii nebyla zdaleka tak přímočará, jak by se na první pohled mohlo zdát. → čtěte více
	Život s pivem Profesorka Gabriela Basařová – mimořádná osobnost českého pivovarství, profesorka chemie, nositelka státního vyznamenání medaile Za zásluhy o stát v oblasti vědy, výchovy a školství, ředitelka Výzkumného ústavu sladařského a pivovarského v Praze, dlouholetá vedoucí katedry kvasné chemie na VŠCHT Praha, ale také reprezentační juniorská basketbalistka a určitě žena, která si prostě nepřipouští, že něco nejde... → čtěte více
	Umění je rozhodnout se Inženýr Jaroslav Rous mluví pomalu a pečlivě váží slova. Troufnu si tvrdit, že se stejně pečlivě rozhodoval i v mezních životních situacích, což samozřejmě nevylučuje životní peripetie, kdy v podstatě člověk pouze operativně reaguje na řítící se události… → čtěte více
	Nechme dokumenty stárnout Historicky první fotografii na světě viděla zblízka, mohla si sáhnout na Svatováclavskou korunu, ale měla respekt, ruku nezvedla. Sáhla si ale na Zlatou bulu sicilskou a dnes stojí v čele Odboru ochrany fondů Národní knihovny České republiky… A původně měla být zubařkou. Ing. Petra Vávrová absolvovala VŠCHT Praha na přelomu tisíciletí. „Přeběhla“ na naši školu po dvou letech na medicíně v Olomouci, protože ji prostě chytla chemie a pustila medicína. Dnes sama říká, že by neměnila. A na začátku si upřesněme pojmy – není restaurátorka, je technolog restaurování (conservation scientist). → čtěte více
	Naše pivo je lepší než dřív Jeho podpis znají všichni, kdo někdy vzali do ruky lahev nebo plechovku Gambrinusu. Inženýr Jan Hlaváček, vrchní sládek Plzeňského pivovaru, další z více než osmdesátileté dynastie sládků v plzeňském Prazdroji, svým podpisem symbolizuje odpovědnost všech, kdo se na výrobě nejpopulárnějšího českého piva podílí. A i on, jak jinak, získal inženýrský diplom na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. → čtěte více
	Vždycky se dá změnit směr Největší a nejtěžší zápasy svádíme sami se sebou. Když se mladý člověk, který už několik let věnoval humanitnímu vzdělání, najednou rozhodne, že půjde studovat chemii, určitě vyvolá ve svém okolí i sám v sobě spoustu pochybností a otázek. Zvládnu to? Bude mě to bavit a najdu v tom uspokojení? Ing. Eva Kujanová, v současné době manažerka kvality firmy Fjord Bohemia, prošla právě takovou cestou. A patří k těm absolventům v naší rubrice, jejichž úspěch je dosažitelný a s nadsázkou řečeno hmatatelný. → čtěte více
	Sládkovi z Budvaru se splnil sen Budvar nebo Prazdroj? Nebudu se stavět do tábora ani jedné značky, podstatné ovšem je, že vrchní sládci obou našich nejslavnějších pivovarů jsou absolventy VŠCHT Praha. V Budějovicích má sice inženýr Adam Brož na své vizitce napsáno „výrobně-technický ředitel“, ale že je pěkně postaru vrchním sládkem, zjistí třeba každý návštěvník přilehlé pivovarské restaurace. Jeho podpis s podtitulem „vrchní sládek“ spatří lační návštěvníci hned na první stránce jídelního lístku. → čtěte více
	Stupně úspěchu Znovu jsem se o tom přesvědčila při setkání s inženýrkou Soňou Rovnaníkovou z pekárenské firmy Kontinua v Brandýse nad Labem: Absolvent VŠCHT Praha je člověk připravený dělat ve svém oboru i nad jeho rámec spoustu věcí – pokud má chuť, elán a snahu učit se nové věci. Podobný začátek příběhu už jsem mezi absolventy jednou slyšela – adeptce na místo ve firmě nabídli pro začátek práci v laboratoři. Je fakt, že ještě neexistovala, takže se začínalo s hadrem a koštětem… → čtěte více
	Od vody k vínu Původně jsem předpokládala, že si budeme povídat hlavně o víně, protože Ing. Miroslav Volařík je nositelem prestižního titulu Vinař roku 2011. Jenže je také odborník na čištění odpadních vod, dlouhá léta pracoval v bratislavském Slovnaftu, budoval odsolovací zařízení v Emirátech, pak měl obchodní firmy, patří mu hotely v Mikulově. A jak říká tento absolvent VŠCHT Praha, každá etapa života ho nějak obohatila. → čtěte více
	Za volantem veteránů Drobná, s velkýma očima, drobnými pihami a kudrnatými rezavými vlasy – být o dvacet centimetrů vyšší, určitě mohla ještě před pár lety dělat modelku. Jak si tahle štíhlá paní působící neuvěřitelně křehkým dojmem dokáže zjednat respekt v oboru, který je od svých počátků přímo zaslíben chlapům – v automobilovém průmyslu? Inženýrka Eva Ticová, MBA je šéfrestaurátorkou v Muzeu Škoda v Mladé Boleslavi a samozřejmě také absolventkou VŠCHT Praha. → čtěte více
	Náhradní díly pro naše těla Ing. Vladimír Stoy, CSc. pracoval u Wichterleho, na konci sedmdesátých let emigroval, prosadil se v USA a po letech se vrátil domů. Jeho podnik dnes úspěšně konkuruje světovým firmám s rozpočty na výzkum (v dolarech) nesrovnatelnými s těmi jeho (v korunách). Na otázku, co potřebuje člověk, aby se prosadil ve světě, odpovídá dost neočekávaně: „Optimismus.“ → čtěte více
	Chceme být první na světě Ing. Tomáš Němec, Česká gumárenská společnost VŠCHT Praha byla pro něj po maturitě východiskem z nouze. Nedostal se na medicínu a ze všech možností, které přicházely v úvahu, vyšla nakonec chemie. Plánoval na rok, pak to chtěl zkusit znovu na medicínu. Jenže zůstal. Zda díky tomu, že mu škola umožňovala věnovat se lyžování a dalším sportovním aktivitám, nebo proto, že tady, jak říká „potkal prima lidi“, těžko dnes říct. „Ale nelitoval jsem, zvlášť když vidím, co se dneska děje ve zdravotnictví, ale možná bych už měl nějaký holding – nemocnici,“ dodává se smíchem. → čtěte více
	Proč sládek vaří kolu? I když člověk dělá první zkoušku na VŠCHT Praha na potřetí („…pochyboval jsem o tom, co tu vlastně dělám“), neznamená to, že by školu nakonec nemohl dokončit jako vynikající student. Inženýr Jiří Pražan, dnes jeden z lidí, kteří stojí ve vrcholovém managementu společnosti Coca-Cola Česká republika a také prezident Svazu výrobců nealkoholických nápojů, takovým příkladem je. Ale cestu k jednomu z nejoblíbenějších nápojů na světě začal nikoli od píky, ale od piva. → čtěte více
	Z Rakony do světa Po dlouhém domlouvání, rušení termínů i stanovování nových jsem nakonec stála v rakovnické vrátnici Procter&Gamble a proti mně od pohledu rázná plavovlasá žena. Firemní tričko dokládalo určité prvky firemní kultury, která je tu ostatně patrná na každém kroku po vyleštěných chodbách, provozech i chodnících. „Hygiena, bezpečnost provozu – to byly hlavní směry, samozřejmě kromě výrobních otázek, kudy se nový vlastník vydal,“ připomíná situaci před mnoha lety inženýrka Ledahudcová. → čtěte více
	Pokračovatel Heyrovského Málokterému člověku se v životě podaří posunout lidské vědění o kus dál. I na vědeckém poli mají takové štěstí pouze někteří. I když – dá se mluvit o štěstí? To přeci přeje připraveným… Současný místopředseda Akademie věd profesor Vladimír Mareček opustil bránu Vysoké školy chemicko-technologické s diplomem v ruce v létě 1967. Nebyl naivním absolventem, měl za sebou jednak rok práce v Léčivech, kam nastoupil po maturitě, ale v sobě hlavně zájem o chemii. Jistě formovaný otcem chemikem, ale od puberty i koníčky, kterými byly jednak elektronika a pak také chemie. → čtěte více
	Hlavně se člověk musí učit sám Když jsem se zmínila před lidmi z branže o setkání s dnešním generálním ředitelem a předsedou představenstva společnosti Paramo Ing. Milanem Kuncířem, zazněla na jeho adresu slova ocenění, někdy i obdivu. „To, co udělal v Polsku, bylo moc dobrý, ale určitě to neměl jednoduchý.“ „Strčit cizince na místo generálního ředitele, jako se mu to stalo v Polsku, to byl zvláštní tah, ale povedlo se. Nicméně pro něj to muselo být hodně náročné!“ To jsou jen dvě z poměrně shodných vyjádření. Proč se soustředí právě na nedávná necelá čtyři léta života tohoto absolventa VŠCHT Praha z roku 1984? Evidentně proto, že jeho výsledky vynikly. → čtěte více
	V laboratoři vybouchla, v životě ne Maminka Ing. Evy Štěpánkové vždycky říkávala, že kdyby si namluvila ševce, tak se stane ševcem. K chemii jí také přivedla láska ke klukovi, který byl fanda do chemie. Vztah sice nevydržel, ale láska k chemii zůstala na celý život. → čtěte více
	Motor: vědět víc než jiní Když se Aleš Černín rozhodoval, co jít studovat po maturitě, zvažoval mezi medicínou a chemií. Nakonec za něj rozhodly výsledky přijímacích zkoušek, které jej místo do Olomouce nasměrovaly do víru velkoměsta. Nejen, že v roce 1990 slibovala Praha pro Moraváka mnohem zajímavější život, ale hlavně vyhraněnost pro medicínu tak silná nebyla – chemie nebo farmacie, tohle byl směr, kam ho to přeci jen, jak říká, táhlo. A tak nastoupil na fakultu chemické technologie VŠCHT Praha. → čtěte více
	Rostu s firmou, říká ředitel Představit si v nažehleném generálním řediteli TTD cukrovarů a lihovarů Oldřichu Reinbergrovi pětadvacetiletého ctižádostivého inženýra, který byl schopen se s podřízeným prát, vyžaduje více než notnou dávku fantazie. „Když jsem kvůli lajdáckosti člověka musel zastavit výrobu a on se ještě smál a vůbec se neměl k tomu, aby to napravil, vjeli do mě všichni čerti. Došlo i na pěsti,“ vzpomíná na dva excesy ze začátků práce s lidmi dnešní šéf největšího cukrovarnického podniku v naší republice. „Práci s lidmi vás žádná škola nenaučí, je to nejtěžší, ale zároveň jedna z nejdůležitějších věcí v práci každého vedoucího pracovníka,“ říká poučen čtvrtstoletím praxe v různých řídících funkcích Oldřich Reinbergr. → čtěte více
	Osudy českého sklářství v jedné osobě „Byly lepší roky,“ konstatuje se stoickým klidem ředitel Moravských skláren Květná s.r.o. Ing. Jiří Tesař, ale je přesvědčený, že klinickou smrt už české sklářství překonalo. Kdybych soudila podle jeho osudu, pak bych mu dala za pravdu. V posledních deseti letech putoval republikou v řídících funkcích po sklářských firmách, v nichž bohužel po jeho nástupu pak za krátkou dobu majitelé „zavřeli krám“ nebo minimálně změnili výrobu. Ale před čtyřmi lety i on zakotvil a buduje slávu sklářství na Moravě. „Věřím, že české sklo má perspektivu a pokračování,“ řekl mi na úvod. → čtěte více
	S puncem poctivosti Existuje zlato bílé, červené, ba dokonce prý i zelené. Najdou se „šikulové“, kteří tenkou vrstvičkou kovu pozmění žluté zlato na bílé, dražší a zákazník až po pár měsících zjistí, že byl napálen. Je známo mnoho fíglů, které z lecčehos dokážou alespoň na krátký čas udělat to, co zákazník už dlouhá staletí žádá – kvalitní zlato. Ale tentokrát se naše setkání s předsedou Puncovního úřadu Ing. Martinem Novotným netočilo kolem zlata. I když v přeneseném smyslu slova… → čtěte více
	Osud jménem laboratoř „Chemie je živá. Znamená to, že i když se pracuje podle stejných postupů, výsledek nemusí být stejný. Pak se hledá příčina – ve hře mohou být třeba jiná čistota chemikálií, teplota místnosti a další faktory. Není nikdy prostor, že by se člověk nudil, je stále co optimalizovat, řešit – například když provoz má problém.“ Práce v chemické laboratoři přináší Ing. Heleně Kalové, vedoucí provozních laboratoří Kaučuku Kralupy, nyní Synthos Kralupy a.s., uspokojení i po téměř třech desetiletích mezi přístroji, zkumavkami, kádinkami, vzorkovnicemi s plynnými, kapalnými i pevnými látkami. → čtěte více
	Chemie umožňuje fascinující výzkum Nerada dělám rozhovor, aniž bych se s partnerem potkala, prostě bezprostřední kontakt považuji za velký přínos. Výjimka daná vzdáleností mezi Prahou a New Yorkem předčila mé očekávání. Ing. Petr Váchal, PhD, vedoucí automatické syntézy (Automated Synthesis and Purification), Merck Research Labs., Merck & Co., Rahway, New Jersey, USA byl jako partner po internetu povídavý, precizně formulující a určitě ne suchý (k tomu totiž psaný text svádí). Patří k těm absolventům naší školy, kteří se velmi dobře uplatnili v zahraničí. → čtěte více
	Generika zblízka Inženýr Jaroslav Píš patří k chemickým nadšencům. Jeho cesta k chemii jako životnímu oboru byla od puberty jasná a rovná dálnice bez zapeklitých křižovatek. Průmyslová škola v pražské Křemencově ulici v Praze mu dala základ, na kterém po absolvování Vysoké školy chemicko-technologické v Praze postavil úspěšnou kariéru. „Problém na vysoké? Neřekl bych, že jsem měl někdy nějaký zásadní problém. Červený diplom jsem sice neměl, ale asi mi k němu moc nechybělo. Průmyslovka nás na studium tady připravila dobře. Bylo to vidět zejména v prvních ročnících, protože jsme měli praxi z laboratoří a něco už jsme o chemii věděli. Přišlo nás z ‚Křemencárny‘ deset a až na jednu dívku jsme všichni úspěšně skončili,“ vzpomíná inženýr Píš (absolvent 1985). → čtěte více
	A pořád nahoru „Příprava pod tlakem, která na té škole byla, představovala propracovaný systém. Ti, kteří ho akceptovali a byli ochotni podstoupit náročnost školy a měli také schopnost analyticky myslet, byli připraveni vnímat souvislosti a přijmout to, co přicházelo po roce 1989 ze zahraničí. Mnozí jsme se potkali v letech 1992-93, kdy sem začaly přicházet první velké firmy – a narážely na určitá specifika východního bloku. Řada z nich si vybrala právě lidi z naší školy; velmi dobře se u nich uchytili, což jistě svědčí o kvalitě školní přípravy,“ říká na úvod našeho rozhovoru generální ředitel společnosti Trumf International s.r.o. Ing. Mojmír Mocek ve své nevelké kanceláři v Dolním Újezdu kousek od Olomouce. Na rozdíl od ostatních prostor firmy tu tak silně jako jinde nevoní ani pepř, oregano, česnek či paprika. Firma se totiž specializuje na výrobu kořenících směsí pro velkoodběratele. → čtete více
	Koroze s masarykovským šarmem Inženýr Vladimír Kučera (*1936) patří k mužům, kteří svým charismatem působí, ať mají na sobě sportovní bundu nebo bílý plášť. Málokdy máme dnes možnost setkat se s člověkem, z něhož noblesa i síla osobnosti v tom nejčistším smyslu slova takhle vyzařují. Syn tajemníka prvního i druhého českého prezidenta a předválečného velvyslance ve Švédsku svůj život věnoval, jak jeho žena v žertu říká, rezavým plechům, odborníci samozřejmě upřesní - korozi. Je – jak jinak - absolventem VŠCHT Praha a světově uznávaným odborníkem právě v tomto oboru. Rozhovor nám poskytl při nedávné návštěvě školy. → čtete více
	Byl jeden král, měl 4 dcery... ... napadla mě modifikace pohádky, když se inženýr Jiří Brat jen tak mezi řečí zmínil, že má 4 dcery ve věku od 14 do 6 let, což je prý sice krásné, ale občas náročné… Zatím jen pohádkové sudičky vědí, zda se některá z nich bude věnovat oboru, který si jejich otec evidentně zamiloval spolu s dalšími přírodními vědami už na základní škole. A protože od té doby změnil pouze dva zaměstnavatele – VŠCHT a Unilever, je jasné, že téhle lásce zůstává dodnes věrný. → čtete více
	Ing. Robert Kužela, MBA, neměl – jak sám říká – nikdy jednoznačnou představu, že bude ve svém profesním životě zastávat nějakou konkrétní pozici v předem zvolené oblasti. Určitě se díky tomu vyhnul řadě běžných zklamání a deziluzí. „Neměl jsem rád, jak se dneska říká ,velké výzvy‘, mě spíš lákalo to nepoznané, to, že mohu přenést zkušenosti, znalosti, využít je a zároveň se obohatit prací, kterou budu dělat,“ říká absolvent VŠCHT Praha. → čtete více
	Život je boj Život inženýrky Ilony Klímové, absolventky VŠCHT Praha a majitelky firmy Aspius, dovážející na náš trh prvotřídní maso, určitě není fádní. → čtete více
	Stavařina je přeci krásná chemie „Máme evropské normy snad i na zakřivení banánů či kulatost rajčat, řečeno s nadsázkou, ale nemáme evropskou normu na pitnou vodu. Snad nejpřísnější jsou u nás a v Británii a my musíme dneska sledovat nejen to, aby jim vyhovoval právě vyráběný beton na vodohospodářské stavby, ale i jeho zbytky, až se stavba po 80 až 100 letech zbourá. Aby neohrozil pitnou vodu,“ vypráví se zápalem inženýr Jan Gemrich, ředitel Výzkumného ústavu maltovin a tajemník Svazu výrobců cementu České republiky. → čtete více
	Všechno záleží na učiteli Inženýrka Drahomíra Rancová, ředitelka Gymnázia a Střední odborné školy v Rokycanech, je typem učitele, na kterého – pokud jste ho potkali – vzpomínáte celý život. Nadšenec pro chemii, neomezující své aktivity jen na ni. Rekreační sport (bývala žákovskou mistryní republiky v hodu diskem), zahrada, vnučka, vymýšlení aktivit pro žáky i učitele, vize školy do budoucna – to je v kostce šíře jejích aktivit. Měla jsem dojem, že takoví kantoři už snad ani nejsou… Samozřejmě je absolventkou VŠCHT Praha. → čtete více
	Uctívaná a milovaná chemie Myslím, že mnoho lidí bude se mnou souhlasit, když řeknu, že profesor Rudolf Zahradník je rozený rétor, navíc noblesní muž ze staré školy, ale především chemik tělem i duší. Jeho přednášky jsou zážitkem nejen pro mozek, ale i pro oko. Je mu 82 let a je živel. Když řekne, že je to už šedesát let, co byl na chodbách VŠCHT Praha jako doma, člověku zatrne, jak čas letí. Dodnes o téhle budově hovoří jako o obdivované a milované ženě – je prý omamně krásná. A myslím, že mu i smyslně voní. → čtete více
	Sklo jako osud „Manžel dostal za následky úrazu 25 tisíc korun, k tomu jsem prodali našeho favorita a postavili jsme si před garáží první pícku na 40 kilo skla,“ vzpomíná na začátky sklářského podnikání spolumajitelka dnešní sklárny Glasstar v Nenačovicích nedaleko středočeské Loděnice Romana Starová. → čtete více
	Nakažlivé nadšení Inženýrka Zita Valentová, která učí chemii na Křemencárně, jak se familiérně říká chemické průmyslovce v Praze, je svá. Hledal-li by někdo prototyp zapálené chemikářky, pak je tato absolventka VŠCHT Praha opravdu tou správnou osobou. Prázdniny – neprázdniny, hned po našem setkání spěchala do své školy, kde už na ni čekali žáci. Mířila s nimi – jak jinak – do laboratoře. → čtěte více
	Pivo je nejprozkoumanější nápoj Ing. Jiří Čulík, CSc., technický vedoucí akreditované zkušební laboratoře Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Praze, na otázku, zda je v pivu ještě něco, co nevíme, odpovídá filosoficky, že ano. Že čím víc toho člověk ví, tím víc chápe, že toho ještě spoustu neví. → čtěte více
	Odhaluje tajemství chemie Karel Ulbrich se celý život věnuje jednomu z mediálně nejpřitažlivějších témat – výzkumu léčby rakoviny. A přesto jeho jméno na titulních stránkách novin nenajdeme… Bude to asi tím, že slavnější jsou v dnešní době spíš ti, kteří dělají humbuk, než ti, kteří dosahují vědeckých úspěchů a těší se uznání v odborných kruzích. Má na svém kontě 35 patentů, jeho práce byly od roku 1980 citovány více jak 3000x (podle SCI), v renomovaných mezinárodních časopisech publikoval více než 240 původních vědeckých prací především v oblasti hydrofilních polymerů pro biolékařské aplikace. Profesor Ing. Karel Ulbrich, DrSc., pracuje v Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd v Praze a je samozřejmě naším absolventem. → čtěte více
	Život s pesticidy Josef Seifert je profesorem biochemie na univerzitě v Honolulu, USA. Patří k mimořádným osobnostem ve svém oboru a tedy k těm, na jejichž úspěchy je naše škola hrdá. Od 70. let působí v USA, nicméně v posledních letech se pravidelně do Čech vrací, přednáší tu… → čtěte více
	Bez přírodních věd není možná záchrana památek Desky Království českého, zápisy stavovských soudů nebo soudní spis z procesu s Miladou Horákovou – i tyhle historické dokumenty držel v ruce a velmi ho oslovily. „Ale každý dokument má svou historii, jak ty středověké, tak ty novodobé, všechny jsou zajímavé, netroufnu si říct, který je ten nej,“ říká zamyšleně Dr. Ing. Michal Ďurovič, vedoucí Oddělení péče o fyzický stav archiválií Národního archivu, absolvent fakulty chemické technologie VŠCHT Praha. → čtěte více
	Práce chemika ovlivňuje životy druhých Absolvent Fakulty chemické technologie VŠCHT Praha prof. Ing. Jan Genzer, Ph.D. je v současné době profesorem Severokarolinské státní university v USA. Patří k významným vědeckým osobnostem svého oboru, je nositelem řady ocenění, mj. získal Cenu národní nadace pro vědu za mimořádnou kreativitu nebo Medaili Americké fyzikální společnosti. V současné době pracuje prof. Ing. Jan Genzer, PhD. na této univerzitě v oddělení chemického a biomolekulárního inženýrství. → čtěte více
	Od vůní k etice Profesor Vladimír Pliška se do Prahy vrací rád. Každý rok tu anglicky přednáší na speciálním kurzu pro studenty VŠCHT. Do této své aktivity angažoval i další kolegy z curyšské Vysoké školy technické (ETH). Získal tak zajímavou možnost porovnávat zdatnost a úroveň studentů, kteří se hlásí do jeho kurzů už osmnáct let. → čtěte více
	Autor pití pro chemiky – a nejen pro ně V Prádle, malé obci kousek od Nepomuka na Plzeňsku, je snad nejvíc palíren u nás v přepočtu na počet obyvatel. „Víc je jich prý jenom v Mexiku, kde se všude pálí tequilla, tady máme tři,“ uvádí mě do místního koloritu majitel likérky - společnosti Jenčík a dcery, inženýr Petr Jenčík, samozřejmě absolvent VŠCHT Praha. → čtěte více
	Věda je dřina i potěšení Studovali u nás, pak se vydali do světa a dosáhli tam vynikajících výsledků i prestižního postavení – i takové osudy mají naši absolventi. A nejde jenom o emigranty, kteří opustili republiku z různých, hlavně politických důvodů před rokem 1989. Ještě před vstupem do EU, ale i po něm zamířili do zahraničí buď na vysoké školy nebo do firem mnozí lidé s diplomem VŠCHT. Příkladem je i profesor univerzity v Glasgowě Ing. Pavel Kočovský, DSc. → čtěte více
	Milníky Ondřeje Beneše Ondřej Beneš patří k lidem, kteří velmi pečlivě zvažují – slova, rozhodnutí, činy a přitom jim v žádném případě nechybí rozhodnost. Úsměv, který by se dal nazvat i něžným, se v průběhu našeho rozhovoru objevil na jeho tváři jednou – když vzpomínal na svá studentská léta na VŠCHT Praha. Dlouho jsem nepotkala člověka tak viditelně cílevědomého, nesmírně vzdělaného, precizně formulujícího – jak věty, tak svou životní cestu a jednotlivé kroky na ní… → čtěte více
	Óda na život s chemií Energická, chytrá, šikovná, vtipná, půvabná – ještě řadu kladných přívlastků bych určitě našla a hodily by se ke generální ředitelce české pobočky firmy Danisco ve Smiřicích. Ing. Blanka Valušová je samozřejmě také úspěšnou absolventkou VŠCHT Praha. → čtěte více
	Štěstí přeje připraveným Inženýr David Vejtruba měl při nastartování kariéry jistě určitou výhodu. Studium na VŠCHT Praha končil v polovině devadesátých let. Do Česka tehdy přicházely zahraniční firmy a hledaly mladé, vzdělané lidi ochotné na sobě dál pracovat. Do jisté míry to uznává, ale zároveň říká: „Doba prostě přeje připraveným.“ Tvrdí, že o první místo by se měli studenti zajímat nejpozději po třetím ročníku, tedy po skončení bakalářského studia. → čtěte více
	Krásný svět vědy a fantazie Inženýrka Lenka Průšová, vývojářka největší české kosmetické firmy RYOR, je živel. Myslím, že si s majitelkou firmy inženýrkou Evou Štěpánkovou, také naší absolventkou, musí velmi dobře rozumět. → čtěte více

	Příjezd a ubytování
18:00	Setkání a návštěva advetní Prahy

8:30	Registrace + občerstvení
9:00	Oficiální zahájení, představení VŠCHT Praha
9:30	Your SWOT INTRODUCTION, společná diskuze
11:00	Přednáška - Ing. Markéta Raková, Ph.D. - Uplatnění absolventů, očekáváních a střetu s realitou
12:00	Online vstup Diana Aguiar Vieira, PhD - ICARE Alumni**
13:00	Oběd (U Pětníka)
14:00	Káva, občerstvení
14:30	Přednáška - Viktoriia Mykolaivna Romanenko (Head of the Alumni Employment Department of NUFT in Ukraine, to 2021) - Advantages of cooperation between education and business. Ways to involve students and graduates in business activities relevant to their studies and future
15:30	Přednáška - Anna Ničová - Mentoring (PKC VŠCHT Praha)
16:00	HMCH - exkluzivní popularizační projekt VŠCHT Praha
17:00	Exkurze po VŠCHT a dejvickém kampusu - Ukázka mineralogických sbírek VŠCHT Praha, NTK
18:00	Raut & networking - společný program

8:30	Sraz + občerstvení
9:00	Hlavní přednáška/worshop - The Alumni way by Dr. Maria Gallo (AJ)*
12:30	Společná diskuze, shrnutí SWOT + Občerstvení
14:00	Oficiální zakončení

ON-LINE registrace

Korespondenční registrace

V případě problémů

Zpracování osobních údajů

Alumni klub pro své členy připravuje pravidelný newsletter!

Klub Alumni pro všechny absolventy VŠCHT Praha

S předsedou Akademie věd o slivovici i české vědě

Život s pivem

Umění je rozhodnout se

Nechme dokumenty stárnout

Naše pivo je lepší než dřív

Vždycky se dá změnit směr

Sládkovi z Budvaru se splnil sen

Stupně úspěchu

Od vody k vínu

Za volantem veteránů

Náhradní díly pro naše těla

Chceme být první na světě

Proč sládek vaří kolu?

Z Rakony do světa

Pokračovatel Heyrovského

Hlavně se člověk musí učit sám

V laboratoři vybouchla, v životě ne

Motor: vědět víc než jiní

Rostu s firmou, říká ředitel

Osudy českého sklářství v jedné osobě

S puncem poctivosti

Osud jménem laboratoř

Chemie umožňuje fascinující výzkum

Generika zblízka

A pořád nahoru

Koroze s masarykovským šarmem

Byl jeden král, měl 4 dcery...

Život je boj

Stavařina je přeci krásná chemie

Všechno záleží na učiteli

Uctívaná a milovaná chemie

Sklo jako osud

Nakažlivé nadšení

Pivo je nejprozkoumanější nápoj

Odhaluje tajemství chemie

Život s pesticidy

Bez přírodních věd není možná záchrana památek

Práce chemika ovlivňuje životy druhých

Od vůní k etice

Autor pití pro chemiky – a nejen pro ně

Věda je dřina i potěšení

Milníky Ondřeje Beneše

Óda na život s chemií

Štěstí přeje připraveným

Krásný svět vědy a fantazie

Vážení zástupci Alumni center, přátelé a příznivci,

srdečně vás zveme na společné Mezinárodní setkání konané 30. 11. - 2. 12. 2022. Je nám ctí vás přivítat na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze.

Místo konání: Zikova Ulice: 1. patro - Číslo dveří: B2319

Nutné kroky:

Program:

Středa, 30. 11. 2022

Čtvrtek, 1. 12. 2022

Pátek, 2. 12. 2022

Těšíme se!

DATA

Óda na život s chemií

srdečně vás zveme na společné Mezinárodní setkání konané 30. 11. - 2. 12. 2022.
Je nám ctí vás přivítat na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze.