Ing. Eva Kujanová

Hodně oceňuji, že mě rodiče v mých rozhodnutích nijak neovlivňovali. Vždycky v tom, pro co jsem se rozhodla, jsem měla od nich plnou podporu. Bratr studoval naproti na ČVUT, věnuje se vědě, kybernetice, táta je celý život na Akademii věd, je v Krči, pracuje v Mikrobiologickém ústavu. Zřejmě všichni trochu zvědavě přihlíželi, co se nakonec vyvine z té mé kombinace. 

Po návratu z Hradce jsem se však v Praze nedostala na školy, na které jsem původně chtěla, takže nakonec jsem ještě zkusila přijímací zkoušky na VŠCHT. Přijali mě a já jsem začala od piky úplně znovu a úplně jinak,“ bilancuje sympatická černovláska životní obrat. „Přátele jsem v té době měla spíš na humanitních oborech. Také se tomu podivovali, ale vesměs podpořili mé rozhodnutí. Já si myslím, že nakonec je podstata studia hlavně v tom, co mu člověk chce dát, jak se mu chce otevřít, nakolik se tomu chce věnovat.“

Jako specializaci si zvolila cukry a hrozně ráda na tuto část studia vzpomíná. „Rozhodovala jsem se mezi technologii masa, sacharidy, kvasnou a mlékem, už ani nevím, jak jsem skončila na cukrech… Byli jsme malý kruh, asi šest lidí, bylo to zajímavé, víc spojené s praxí a mě to moc bavilo. Už tehdy jsem věděla, že moje dráha nebude vědecká, ale spíš orientovaná do potravinářského průmyslu, to mě zajímalo.“

V diplomové práci se věnovala stanovení rezistentních škrobů, rozpustné a nerozpustné vlákniny a strávila na ní dva roky. Jenže stejně nakonec zamířila do mlékáren. Sedlčanská filiálka Povltavských mlékáren se na pár let stala jejím druhým domovem. Srážka s realitou se sice konala („V praxi skutečné je to tak o osmdesát procent jinak, než jaká byla moje představa.“), ale práce ji chytila. „V Sedlčanech mi těch pět let na pozici kvalitářky dalo základ, abych věděla, s čím vlastně pracuju. Je jasné, že jsem si, co se týče kvality a legislativy, musela doplňovat spoustu vědomostí během práce a vše si neustále sledovat.“ Ale to je úděl každého absolventa, protože každá škola dává základ, na němž se staví dál.

Po pěti letech se začala rozhlížet směrem k hlavnímu městu. Táhlo ji to zpátky do Prahy, a protože si byla vědoma, že mlékárny jsou většinou rozmístěny dál, vyšlo jí, že možná kvůli touze vrátit se do ruchu velkoměsta, bude muset změnit obor. Do toho přišla nabídka téměř od moře. Nikoliv v pravém smyslu slova, ale to, co slyšela od firmy Fjord Bohemia, přišlo inženýrce Kujanové zajímavé.

„Co se týče ryb, jde ve srovnání s mlékárenstvím do jisté míry o inovativní záležitost,“ zamýšlí se nad svým obratem do nového oboru. „Mlékárenství tu má tradici spoustu let, je na co navazovat, technologie jsou vyspělé… Ale když mluvíme o rybách, speciálně o mořských rybách, tak koncept našeho podniku vznikl teprve v roce 2006. Je to tedy mladý obor a všechno se pomalu rozjíždí. Sem se ryby dovážejí v čerstvém i zamraženém stavu. 
 Současná platná legislativa umožňuje, že když budete chtít v nějakém řetězci koupit rybu chlazenou, uloženou na ledu, tak ji můžete mít skutečně čerstvou, anebo i rozmraženou. Mnoho lidí to bohužel zatím vůbec neví a celkem je ani nenapadne ptát se obchodníka a nebo někde na chladicím pultu hledat vyvěšenou ceduli s podrobnějšími informacemi. Na ní  musí být mimo jiné uvedeno, je-li  rybí produkt čerstvý nebo rozmražený,  a tak lidé někdy mylně rozmražené ryby považují za čerstvé…. Kromě čerstvých či rozmražených ryb má Fjord Bohemia ještě jednu část a ta se věnuje uzení ryb –například norského lososa. „Naše firma poskytuje služby zákazníkům podle jejich přání – ryby různě porcujeme, přebalujeme nebo jenom přerozdělíme a  připravíme do jednotlivých obchodů. Hlavně ve spolupráci s Makrem vznikla myšlenka, jak dopravovat ryby do obchodů co nejrychleji. K  nám do Čakovic přijedou kamióny s rybami a po opracování se rychle dodávají na jednotlivé obchody – pobočky Makra. Čerstvé ryby rozdělíme, přidáme k nim někdy i rozmražené a putují dál. V tom koloběhu je zapojena spousta obchodních společností, je to takový propletenec vztahů a do obchodů jdou ryby ještě týž den. Samozřejmostí je kontrola na místě v přístavech, u nás si kvalitář Makra kontroluje kvalitu zboží hned po příjmu a  pak přímo v obchodech následuje další kontrola kvality. Standardy jsou nastavené opravdu vysoko.  Jako manažerka kvality firmy Fjord Bohemia jsem odpovědná za  HACCP systém a  z pověření jednatele společnosti jednám se všemi odpovědnými orgány, které mají na starost kvalitu, hygienu a bezpečnost potravin. Samozřejmě chodím na pravidelné kontroly do výroby  a řeším provozní problémy ve spolupráci s výrobou a ostatními odděleními a pak se vrhám  do papírů – dnes je s kvalitou potravin spojená obsáhlá dokumentační činnost.“ vysvětluje rozsah své práce mladá inženýrka.

Při otázce, zda po letech nelituje, že místo humanitních věd zvolila ryze přírodovědnou chemii jako svou profesní náplň, se usměje. „Volba studia byla dobrá volba. Jsem ráda, že jsem skončila u potravin, jíst se bude pořád. Nemá to asi nálepku superprestiže, ale práce je to zajímavá, a má potenciál – jak co se týče kvality, tak inovací. Dají se pořád vytvářet a vymýšlet nové výrobky.

V kvalitě pracuji sedm let a musím říct, že ta práce mě baví. Nemám představu, že bych si za pár let vybudovala v nějaké firmě nějakou konkrétní pozici. Ráda bych zůstala u potravin, v kvalitě, to je moje současná vize. Momentálně v naší firmě existují velkolepé projekty, hlavně co se týče balení čerstvých ryb do ochranné atmosféry v  menších spotřebitelských baleních. Tyto výrobky by šly do řetězců a touto kvalitou by si jistě našly i více zákazníků. U toho bych ráda byla a zůstala.“