Profesor Seifert

Pane profesore, kdo nejvíc ovlivnil vaše studium?

Na VŠCHT jsem nešel z lásky k chemii, ale proto, že jsem nechtěl jít na vojnu. Byl rok 1959 a strana nařídila zvýšit počet inženýrů chemické technologie, a tento příkaz převýšil negativní doporučení z mého bydliště. Protože moje původní záměry byly pokračovat v rodinné tradici a jít na medicínu, usoudil jsem naivně (nebylo mi tehdy ani 17 let), že potravinářská fakulta, která měla obor antibiotik jako specializaci na katedře kvasné chemie, bude pro mne správným kompromisem. To samé se opakovalo po absolvování základního inženýrského studia, kdy jsem zvolil toxikologii pesticidů jako téma své kandidátské práce, opět ve snaze se přiblížit medicíně.
Dvě osobnosti, které nejvíce ovlivnily filosofii mého chemického myšlení, byly z úplně odlišných oborů, než je má specializace: byli to profesor Bílek, matematik, a profesor Vavruch, fyzikální chemik. Ten prvý nám ukázal, jak veškeré jevy v přírodě a v laboratoři lze vyjádřit zjednodušeně rovnicemi. Ten druhý nám vysvětlil význam volné energie a uvedl nás do počtů reakční kinetiky, což je vše, co aplikovaný biochemik potřebuje ke svému bádání.

Co považujete za svůj největší úspěch a kdy jste se vydal vyloženě špatným směrem? A proč?

Za největší úspěch svého akademického života považuji skutečnost, že se mi podařilo vytvořit podmínky tvůrčí nezávislosti pro svůj výzkum, kdy jsem si mohl s chutí a radostí hrát se svými projekty. To, že University of California mi nabídla po roce postdoktorování místo výzkumníka a získala pro mne přednostní udělení amerického občanství, bylo ocenění nejenom kvality mé práce, ale uznání výchovy poskytnuté mi na VŠCHT. Díky originálnosti svého výzkumu jsem získal, navzdory pokročilému věku, trvalé zaměstnání na University of Hawaii. Zvolení do Executive Committee (Výkonného výboru) Agrochemické Divise Americké chemické společnosti, zvolení do funkce prezidenta Hawajské /Pacificské větve Americké chemické společnosti, pověření organizováním jejich symposií a jmenování do redakční rady dvou mezinárodních časopisů bylo dalším krokem. S tím souvisely i tisíce žádostí o recenze vědeckých článků, které chodily na mou adresu, či spoluúčast na návrhu výzkumných projektů. To jsou další příklady uznání mé práce v oblasti chemie pesticidů.

Nezávislost a originalitu se mi podařilo vytvořit i ve výuce. Vypracoval jsem nové kursy a zavedl pro US netradiční vyhodnocování studentské práce. Ač mé kursy byly obtížnější a odlišné od těch, na které američtí studenti byli zvyklí, jejich pozitivní hodnocení mi potvrdilo správnost mého nového přístupu v pedagogice.

Dvě špatná rozhodnutí ovlivnila negativně moji kariéru. Z neporozumění americkému systému jsem zůstal příliš dlouho v Berkeley, ač bylo jasné, že univerzita neplánuje otevření žádného stálého profesorského místa v mém oboru. Důležitost této skutečnosti jsem si neuvědomoval, protože prostředí v Berkeley pro výzkum a žití bylo bezkonkurenční. A miloval jsem Kalifornii jako svůj nový domov. Odmítnutím několika nabídek ke stálému zaměstnání z různých univerzit z jiných států jsem ztratil důležitý čas k vybudování vlastního nezávislého postavení v akademii. Druhou osudovou chybou, která ovlivnila můj výzkumný program, bylo rozhodnutí americké administrativy omezit podporu výzkumu v pesticidní chemii. Administrativa University of Hawaii mi nepovolila změnit cíle mého výzkumu: mechanismy účinku pesticidů, na obecnější studium mechanismu účinku toxikantů. Tím se mi značně omezila možnost dosáhnout federální podpory pro svůj výzkum. 

Vraťme se proti proudu času do chvíle, kdy jste přijal pozvání a odjel na roční stáž do USA. Co bylo pak?

Pracoval jsem tady ve skupině profesora Davídka na hledání nespecifického účinku pesticidů. On si uvědomoval důležitost sbírání zkušeností v jiných laboratořích pro růst začínajícího vědeckého pracovníka a doporučil mi přijmout pozvání z University of California v Berkeley k jednoročnímu pobytu v laboratoři pesticidní chemie a toxikologie.

Být přijat do laboratoře chemie a toxikologie pesticidů v Berkeley, to byl v těch letech sen každého, kdo pracoval v oboru pesticidní chemie, především kvůli vedoucímu laboratoře, profesoru J. E. Casidovi. Jeho skupina byla více než půl století vedoucí silou ve světě pesticidní chemie. Hlavním cílem výzkumu Dr. Casidy bylo studium mechanismů metabolismu a účinku pesticidů, jak v cílových, tak necílových organismech. Výsledkem byla implikace těchto znalosti pro ochranu zdraví lidí, zvířat a životního prostředí a objevy nových, bezpečnějších pesticidů. Můj první projekt v Berkeley bylo studium teratogenity organofosfátů. Z počátku to byla čistě biochemická práce, postupně jsem přecházel více do oboru toxikologie a farmakologie, a stal se ze mne biochemický toxikolog. Oficiální definice této odbornosti je “mutant mezi biochemikem, toxikologem a farmakologem”, s cílem definovat mechanismy účinku toxických látek, v mém případě pesticidů. Z mých dalších hlavních projektů jmenuji studium zpožděné neurotoxicity organofosfátů, izolaci a solubilizaci GABA receptorů se zřetelem na mechanismus působení chlorovaných pesticidů, izolaci a solubilizaci ryanodinových receptorů. Práce v Berkeley byla fantastická, díky způsobu vedení Dr. Casidy plná tvůrčí svobody, bez finančních problémů, pokud se týká podpory experimentální práce (to byla zodpovědnost Johna Casidy), a jedinečnému prostředí špičkové kosmopolitní University of California. V Berkeley jsem pracoval 9 let.

Pak jsem přijal jmenování docentem v Oddělení environmentální biochemie na University of Hawaii v Honolulu. Po dvou letech jsem získal definitivu a poté byl jmenován profesorem. Pokračoval jsem ve svém výzkumu necílených interakcí pesticidů, dále rozvíjel znalosti o teratogenitě organofosfátů a chlorovaných insekticidů, definoval ontogenesi GABA receptorů, studoval zpožděnou neurotoxicitu organofosfátů, vypracoval nové metody ke sledování metabolismu tryptofanu, objevil nový typ působení neonikotinoidů u obratlovců a změny v expresi proteinů způsobené organofosfáty. Z počátku byl jedním z mých úkolů pomoci aplikovanému výzkumu (to je specialita USA systému – okamžité přenesení výsledků výzkumu do zemědělské praxe). Zkoušeli jsme použití analogů juvenilních hormonů proti důležitému škůdci ovoce (Ceratitis capitata); já jsem pomáhal entomologům v tomto projektu analýzou reziduí tohoto hormonu metheoprenu po aplikaci na papáju. Na University of Hawaii jsem měl relativně velký pedagogický úvazek. Vypracoval jsem nové kursy Toxikologie pesticidů a Pesticidy v životním prostředí pro doktorandy. Ve výčtu mých činností na Hawaii nesmí chybět zmínka o mém jmenování vedoucím ústavu - pár let svého života jsem promarnil v této funkci.

Radostí profesionálního života na amerických universitách je možnost, obvykle jednou za sedm let, strávit jeden rok výzkumem, studiem či jinou přiměřenou činností v kterémkoliv zvoleném místě světa. Já jsem přijal v roce 1992 pozvání na jeden rok a jmenování hostujícím profesorem Universitou of California v Davisu na oddělení Avian Sciences a Environmental Toxicology. Vypracoval jsem novou metodu solubilizace neurotoxických esteráz v souvislosti se studiem zpožděné neurotoxicity organofosfátů. Hlavním cílem pobytu v Davisu bylo zvládnutí imunologických metod. Připravil jsem protilátky k metabolitům fosfátu saligeninu (salicylalkoholfosfátu), látce, která je aktivní pro indukci pozdních účinků neuropathie indukované organofosfáty. Sedm měsíců své další vědecké dovolené jsem strávil na Cornell University v Ithace. Tam jsem se stal mistrem klonování, pracoval jsem na identifikaci genu, který je v domácí mouše zodpovědný za vývoj resistence vůči pyrethrinovým insekticidům. Dalších pár měsíců jsem strávil v University of Nevada v Reno a zkoumal syntézu juvenilního hormonu v lišajích rodu Manduca.

V roce 2008 jsem odešel do penze a získal čestné jmenování Emeritus Professor/Researcher. Po přemístění do Sierra Nevada, do hor a nevadské pouště,  pracuji v oddělení Biochemie University of Nevada v Reno na svém starém koníčku, teratogenitě organofosfátů . V jejich laboratoři počítačového modelování identifikuji s pomocí programu kritické struktury organofosfátů, které způsobují jejich teratogenitu.

  
V čem vidíte rozdíl mezi vědeckými pracoviště v Čechách a v Americe?

Celý svůj pracovní život jsem strávil na univerzitách a o výzkumu v jiném prostředí mám jen obecné informace z doslechu. Proto se soustředím pouze na rozdíly v akademických pracovištích a uvedu několik faktorů, které vidím jako příčiny vyšší produktivity výzkumu na amerických univerzitách:
Široký a důkladný výběr akademických pracovníků - odborníci z celého světa mají možnost si zažádat o veřejně inzerovaná místa. Přijímací pohovory s kandidáty jsou extrémně důkladné. Konečné rozhodnutí o kandidátovi se provádí demokraticky, od studentů, přes členy katedry až po děkana, všichni mají možnost se k procesu vyjádřit a výběr ovlivnit;
Definitiva – úspěch každého začínajícího profesora závisí jen na jeho úsilí (nejsou podřízeni svým starším kolegům), nadšení pro práci a umění realizovat své plány, které naslibovali během přijímacího pohovoru. Kromě výzkumu se od nich očekává dobrá pedagogická činnost a mimopracovní aktivita v profesionálních i neprofesionálních organizacích. Vše je limitováno časem – kandidát musí prokázat, obvykle do 7 let, že je hoden udělení definitivy. Vyhodnocení kandidáta a doporučení ohledně jejího udělení se obvykle provádí na úrovních katedry, fakulty a univerzitní administrativy. Tento proces rozhoduje o bytí a nebytí profesora, v negativním případě musí kandidát opustit univerzitu; 
Tvůrčí svoboda profesora se přenáší na tvůrčí svobodu studenta – iniciativa studentů je kritická pro úspěšné zvládnutí daného programu a přínos neočekávaných objevů;
potenciál spolupráce a pomoci uvnitř komplexu amerických univerzit – nejrůznější obory vyššího vzdělávání jsou na amerických univerzitách sdruženy v jeden komplex (campus); v případě potřeby lze snadno obdržet radu, pomoc, spolupráci od fyzicky blízkých pracovišť; to samé platí i o organizaci tradičních knihoven;
Znalost anglického jazyka a umění mysli formulovat cíle navrženého výzkumu – žádný jiný jazyk neumí vyjádřit podstatu problému v logické a jednoduché formě; 
Celoroční využívání času na amerických univerzitách – v úspěšných laboratořích se pracuje o sobotách, nedělích a svátcích, letní univerzitní prázdniny jsou nejlepší dobou pro výzkum;
Menší byrokracie vládla v době mého příjezdu do USA, ale nyní se situace zhoršuje v souvislosti s ekonomickou krizí a tlakem rozmanitých skupin aktivistů, restriktivními se stávají pravidla o zacházení s chemikáliemi, radioaktivními izotopy, práce se zvířaty (nemohu odolat uvést příklad ze svého výzkumu, kde má práce s vejci a kuřecími embryi byla omezena univerzitním výborem pro schválení používání zvířat pro výzkum na základě zdůvodnění, že vejce cítí bolest).